„Bohužel stále přibývá pacientů s vážnými poruchami ledvin, které když přestanou fungovat, neodvádí se z krve do moči a dále pak z těla ven nadbytečné a v podstatě toxické látky. Tito pacienti jsou pak závislí na dialýze, která se ale zatím v Čechách poskytuje převážně přístrojově a pacienti na ni musí jezdit třikrát týdně zpravidla do nemocnice, kde pak tráví včetně cesty šest až sedm hodin,“ popisuje primář interního oddělení Klatovské nemocnice Jan Vachek s tím že přístrojová hemodialýza „očišťuje“ přímo krev.
Peritoneální dialýza funguje jinak. Pacient ji po zaškolení provádí sám - v čase, který mu vyhovuje. Do nemocnice nemusí. Dojíždí zpravidla jen jednou měsíčně na kontroly. Jinak může být doma, chodit do práce, klidně i cestovat. A nemusí s sebou vozit žádný přístroj, u něhož by seděl několik hodin. Jeho hlavním vybavením jsou vaky se speciálním roztokem.
S břišní dialýzou lze i cestovat a víc chrání organismus
„Princip je takový, že pacient má do těla zavedený katetr. Tím si do dutiny břišní bezbolestně napustí tekutinu z vaku, která pak do sebe během několika hodin nasaje všechny nadbytečné látky a tělo tím vyčistí,“ vysvětluje lékařka dialyzačního pracoviště Kateřina Oulehle. „Po několika hodinách se tekutina vypustí a do těla se opět vpraví nová “čistá“, která pak očisťuje organismus opět další časový úsek. Výměna roztoku se provádí většinou čtyřikrát denně, přičemž ale pacienta zásadně neomezuje – trvá jen zhruba 20 minut. Mezitím se lidé mohou věnovat libovolné činnosti včetně jakékoli fyzicky nenáročné práce, procházkám, spaní. Dva litry tekutiny v břiše člověka nijak výrazně neomezují.“
Hlavní přínos je ale přirozenější proces očišťovaní. Probíhá vlastně nepřetržitě celý den, tedy jako u zdravých ledvin. V těle tak na rozdíl od hemodialýzy nedochází k prudkým výkyvům složení krve a k velkým výkyvům objemu tekutin. Břišní dialýza totiž přirozenějším způsobem nahrazuje funkci ledvin a pacient s ní má méně přísná dietní omezení, včetně méně striktního omezení tekutin. Naopak pacient léčený hemodialýzou musí přijímat tekutiny velmi obezřetně a v omezeném množství.
Tým poskytující břišní dialýzu
Bližší informace |
„To postupem času vede ke zhoršování až ztrátě tvorby moči. Prudké výkyvy stavu hydratace na dialýze vedou časem i ke zhoršení mozkových funkcí. Zároveň u nich vlivem hemodialýzy dochází ke chronickým ztrátám krve a potřebují častěji transfuze. Peritoneální dialýza je nazývána také „most k transplantaci“, protože využití této léčby je spojeno s lepším přežíváním pacientů. A také přežití ledvinného štěpu je u pacientů léčených peritoneální dialýzou lepší než u pacientů na hemodialýze,“ vysvětluje lékařka.
Vybírají se noví vhodní pacienti
Nejen z tohoto důvodu je v mnoha zemích západní Evropy moderní peritoneální dialýza stále žádanější metodou a v zemích, kde jsou mezi městy velké vzdálenosti, jako je třeba Austrálie nebo Norsko a Švédsko, je poměr břišní a přístrojové dialýzy téměř vyrovnaný. V Čechách ji zatím využívá zhruba jen 300 pacientů z téměř šesti tisíc dialyzovaných. Klatovská nemocnice letos nabídla tuto péči třem lidem a mezi pacienty hledá další vjodné. Ne každý je totiž pro tento typ dialýzy vhodný.
„Je vyžadována zručnost a větší soběstačnost. Při výběru se zohledňují, u kterých lidí tato metoda napomůže nejvíce udržet kvalitu života, jakou měli před zhoršením zdravotního stavu ledvin. Není úplně možné začít tuto léčbu u pacienta, který je dlouhodobým uživatelem hemodialýzy,“ říká primář Jan Vachek. Nezanedbatelnou výhodou je i to, že kapacity této péče jsou prakticky neomezené, zatímco přístrojová dialýza je omezena časem a počtem dialyzačních lůžek.
Také peritoneální dialýzu hradí systém zdravotního pojištění. A to včetně zaškolení a pravidelného závozu vaků s roztokem a veškerého zdravotnického materiálu až domů.
