Pro čtenáře a diváky je Gump především hlavní hrdina vaší knihy i filmu. Zároveň je to ale reálný pes, který už roky žije ve vaší domácnosti. Kdo je tedy skutečný Gump?
Skutečný Gump má hodně podobného s tím z knihy. Také se nenarodil do příliš hezkého prostředí a asi v půl roce byl organizací Za práva zvířat původním majitelům odebrán. Ale stejně tak jako filmový Gump našel štěstí.
Nyní žije už třetím rokem u vás. Jak ale žil jako štěně?
Byl nalezen na dvoře pod vlnitým plechem, zanedbaný a začervený. Byl tak špinavý, že ani nebylo poznat, jakou má barvu. Pravděpodobně byl mlácený. Protože když jsem si ho přivedl domů, bál se dveří, byl vystresovaný a první dny se schovával, kam mohl. První týdny se při venčení častokrát vyděsil tak, že zalezl někam pod auto a nechtěl vylézt.
Kniha a film tedy nejsou autobiografií skutečného Gumpa. Nicméně dílčí, často smutné, příběhy z ní, které zažívá Gump i další pejsci, reálné jsou. Je to tak?
Bohužel ano. Na stránkách knihy i ve filmu se rozvíjí příběh toulavého Gumpa a dalších pejsků, který byl inspirován mnoha skutečnými osudy. Jednotlivé příhody jsou popsány surově, reálně, nepřibarveně – tak, jak to ve skutečnosti je. Nejde o žádný šťastný „hollywoodský doják“, protože tak realita nevypadá. Snad si lidé díky tomuto vyprávění uvědomí, že nečinně přihlížet a zavírat oči před „nehezkými“ věcmi není cesta.
Ve filmu vystupuje několik pejsků. Žádný z nich ale není zvířecím hercem, který by podstoupil speciální výcvik či drezuru pro hraní ve filmu. Co je to tedy za psi a jak bylo natáčení náročné?
Jen hlavní roli Gumpa hrají čtyři pejsci, to znamená skutečný Gump a tři další. U nich byla hlavním kritériem vizuální podoba s Gumpem, který je vzhledově hodně specifický. Takových pejsků moc není. Relativně jednoduché jsme to měli u štěňátka, to jsou všechno podobní medvídci. Zvolili jsme plemeno jack russell, které je podobně zbarvené jako Gump. To bylo štěňátko z chovné stanice, jediné s průkazem původu a shodou okolností se také jmenovalo Gump. To byla naše „jednička”. Dvojku a trojku zahráli útulkoví pejsci odebraní ze špatných podmínek. A vlastně i další pejsci, kteří si ve filmu zahráli, jsou také z útulků a množíren.
A jací to byli herci? Výjimeční, protože to jsou pejsci, kteří si těmito osudy skutečně prošli, a film je díky nim mnohem pravdivější.
Filip Rožek – autor knihy
|
Je pravda, že mnozí z těch psů získali díky natáčení nový domov?
Ano, a to je na tom ta nejlepší zpráva. Dvojka Gumpa se jmenuje Marvel a adoptovala si ho Katka Zajícová, která se stará o obchodní část filmu. Trojka se jmenuje Lupín a adoptoval ho Eda Rovenský z kapely Poetika, který nazpíval i část písničky Protože to nevzdám. A z dalších pejsků mohu zmínit třeba Maxe z mělnického útulku. Má podkus a v útulku byl kvůli tomu dva roky. Nikdo si ho nechtěl vzít. Po natáčení si ho ale adoptovala Helena Váňová, která dělá PR celému projektu.
Jak do činnosti organizace zapadá kniha, film a vůbec všechny aktivity nebo dnes už celý rozsáhlý projekt, který je spojen s Gumpovým jménem?
Zcela otevřeně, protože je to prostý a nepřibarvený fakt – prvním a zcela zásadním cílem projektu je generování peněz. Je důležité si uvědomit, že bez toho by zkrátka komplexně pomáhat nešlo. Starost a péče o čtyřnohé tvory stojí peníze, a věřte, že každá jedna koruna byla, je a bude dobře využita. Je to tak - láska je to nejdůležitější, ale prostředky jsou také nezbytné.
Druhým cílem je otevřít lidem oči, přimět je podívat se na svět očima našich zvířecích miláčků. Česká republika je sice zemí „pejskařů“, ale mnozí dodnes vnímají zvířata pouze jako účelové tvory. Ale proč? Vždyť právě na nás závisí štěstí a radost těchto bytostí.
A třetím cílem je spojit různé typy charit. Projekt Gump má za sebou obrovskou podporu dalších subjektů a známých osobností, kterých se příběh zvířecího hrdiny dotkl. Kromě knihy a filmu vznikly i písně a hudební klipy, na kterých se podílela Olga Lounová, Richard Krajčo, Marta Kubišová a další a další. Vyšla audioverze knihy, kterou namluvil Ivan Trojan.
A vedle toho s Gumpem objíždíte i školy, nemocnice a nově prý také domovy důchodců.
Školy jsem začal s Gumpem navštěvovat brzy po vydání knihy. Začínali jsme v Příbrami, kam nás pozvali sami žáci na besídku. Během dvou let jsme takto navštívili víc než sto škol. Pak se přidala dětská oddělení v nemocnic a letos mi řekly děti z Bechyně, že by chtěly chodit číst knihu o Gumpovi do tamního domova pro seniory, tak abych přijel i tam. Do nemocnic pak s sebou beru i velkého plyšového Gumpa. Samozřejmě zůstal i v Klatovské nemocnici. Věřím, že bude dlouho dělat dětem radost.
Jaké bylo připravit na natáčení samotného Gumpa?
Gump měl ze všech čtyř pejsků asi nejsložitější natáčení. V době, kdy se začalo točit, se stále ještě hodně bál a spolupráce s ním nebyla úplně jednoduchá. Navíc znal jen několik základních povelů. Ale scénář byl napsaný tak, aby si každou z těch situací zahrál podle sebe. Nejen od Gumpa, ale i od ostatních psů, jsme měli vždy nějaké očekávání, ale každý z těch čtyřnohých představitelů to nakonec zahrál ještě líp, než jsem si vůbec uměl představit, takže pejsci vlastně režírovali sami sebe, a zvládli to skvěle.
A musím říci, že Gumpovi natáčení i hodně pomohlo. Na jeho začátku byl ještě ze všeho hodně vystrašený. To se hodně změnilo. Při filmování poznal celou řadu nových lidí, nasával okolní svět, a to mu pomohlo opět nalézt svoje vnitřní sebevědomí.
Nicméně kniha i film, který jste natočil s F.A. Brabcem, jsou součástí širšího záměru nebo dnes už projektu pomoci týraným a opuštěným psům. Co vás k tomu vedlo, že takto aktivně pomáháte psům?
Od mala mám rád zvířata a psy a zajímal jsem se vždy o to, jak jim pomáhat. Zhruba před 20 lety jsem pak uspořádal akci na podporu pejsků v útulku v Táboře. Akce se konala opakovaně a součástí mého života byla i pomoc dalším spolkům a organizacím, ale vždy jsem fungoval jen jako dobrovolník. Intenzita mé práce ve prospěch zvířat se zvýšila až v roce 2016, kdy jsem spoluzaložil organizaci Se psem mě baví svět. Ta dnes vyplňuje moji činnost téměř denně.
Co organizace konkrétně dělá?
Pomoc má několik rovin. Za prvé se snažíme hledat nový domov pejskům, kteří se hůře udávají, což jsou většinou staří nebo problematičtější psi. Dále se snažíme shánět peníze pro jiné organizace, které se této problematice věnují, některým pejskům hradíme veterinární vyšetření a poukazujeme také na problémy množíren. Před rokem jsme se navíc pustili do stavby nového útulku pro psy u Velkých Popovic, který ponese Gumpovo jméno.
